Přidat názor k článku Moje milá Agátko...

tvůj článek mě vrátil v čase. Do doby, kdy jsme si na červecovkách sdělovaly první nadšené a rozechvělé dojmy z toho, že tam ty // jsou.... do doby, kdy jsme si navzájem držely palce, aby, proboha, vyšly ty zatracené triple testy... do doby, kdy jsme si společně plakaly na ramenou, že už nikdy neuvidíme přes ten balon na břiše svoje prsty u nohou...
A nakonec jsem se časem vrátila k jednomu víkendu, kdy naše diskuze vedla žebříček počtu příspěvků. To snad každá z nás, když šla ve dvě v noci na WC, tak nakoukla na diskuzi a ptala se, jestli teda UŽ. To UŽ přišlo v pondělí v noci a my jsme si všechny společně tak oddechly, zamáčkly slzu a přivítaly Tvojí Agátku do života.
Rozbrečela jsi mě svým nádherným článkem. Díky za tuhlo nádherné vzpomínání.
Mějte se s Agátkou a jejím tatínkem moc šťstně....