Přidat názor k článku Rodičovský příspěvek

že většina prostředků, které v podobě daní odvádíme na sociální a zdravotní účely, jsou výrazem SOLIDARITY těch, kteří v dané chvíli mohou, s těmi, kdo NEMOHOU. A když říkám nemohou, tak tím myslím opravdu NEMOHOU, protože jsou příliš staří, příliš nemocní nebo příliš mladí na to, aby se o sebe postarali sami. Tam to naprosto chápu a schvaluji.

Co ale nechápu a neschvaluji:

1) už to tu zaznělo - příspěvky na léky typu paralen, marnotratně rozhazované úplně každému (jako výdělečně činná osoba si to klidně zaplatím ze svého a ani to nepocítím, stát ať to platí jen babičkám s mizerným důchodem)

2) štědré rozhazování sociálních dávek úplně každému - měly by náležet jen lidem, kteří z nějakého závažného důvodu pracovat NEMOHOU.

Křik některých dam zde o tom, že se stát prostě MUSÍ postarat, je bohužel důsledkem zastydlého socialistického myšlení v nás. Kdo se musí o rodinu postarat, jsme především my a naši partneři. Když jsme oba zdraví a máme zdravé děti, mělo by to být jen a jen na nás. Ponechme ty peníze těm, kdo je opravdu potřebují - starým, nemocným, sirotkům.

I já bych uvítala spíš možnost rodiny zajistit se svépomocí i při péči o své malé děti a seniory a při tom normálně fungovat. Tj. například širší síť souvisejících služeb, podpora částečných úvazků - také to tu už zaznělo. Stát nám milostivě dává rybu, místo aby nás naučil rybařit - a to je zlé, moc zlé. A řada z nás ještě nadává, že je ta ryba moc malá. A to je ještě horší.