Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Mladí a nadějní

No, ono to dost dobře nejde chtít po dětech ve věku kolem 17 let aby věděli, co chtějí dělat či dokonce ještě dříve. Já sám jsem prošel povoláními projektant u rýsovacího prkna, učitel na ZŠ (civilka), účetní, programátor. Škola mi byla v zásadě na nic, vše jsem se musel naučit sám nebo si zaplatit kursy. Maturita (jakákoliv) či VŠ titul (z jakékoliv VŠ) je jen jakýmsi průkazem schopnosti naučit se problematiku dané složitosti, ale nabiflování se konkrétní specializované problematiky je až druhotné. Např. programování se v mé době učilo (na ČVUT) na tak mizerné úrovni, že mi to pro praxi nedalo nic - opravdu rovná nula. Já myslím, že podstatné je prostě s tím samostatným životem začít - t.j. odstěhovat se od rodičů třeba do garsonky, najít si nějakou práci a učit se tak hospodařit na svým a za svoje. Zpočátku je bydlení bez rodičů sice jeden velký karneval a pařba, ale časem člověk zjistí, že tato žít je v podstatě stereotyp a je to dost vyčerpávající a nepříjemné (věčná kocovina a pod.).