Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Na stará kolena

Když jsem se narodil (před 26 lety), tak byla moje maminka na dítě "stará", bylo jí 32. V té době to byla věc nevídaná. Můj otec je o čtyři roky starší, takže mu bylo 36. Dostávám se k tomu, co jsem chtěl napsat - měl jsem pocit, že mám starší rodiče - a taky jsem měl. Ve škole rozhodně. Byl jsem nejmladším ze tří synů a věkový rozdíl mezi námi je 13 a 8 let - docela dost. Můj otec byl tedy podle dnešních názorů v ideálním věku na otcovství - nicméně ideálním otcem nebyl. Nepamatuju si jediný rozhovor s ním, vždycky jenom hádky, maximálně výprask. Taťka se učí - to byla oblíbená věta u nás doma. Otec totiž studoval dálkově vysokou školu. Později se už v "pracovně" nezavíral s učebnicemi, ale s účty, protože začal pracovat na účetnictví. Takže - můj otec byl v relativně ideálním věku, ale ideální otec nebyl. Vždy jsem si přál mít mladšího otce, nicméně se to nesplnilo, pochopitelně. Ale nemyslím si, že starší otec, který má na svého potomka čas, je otcem špatným. Lyžovat může dítě i s kamarády, na kole jezdit taky. Dřív se vůbec neuvažovalo nad tím, jestlí dítěti věnuji dost času - dítě prostě bylo s rodiči - a tím to končilo. Kopalo s nimi na poli, chodilo na poutě, spalo s nimi, jedlo s nimi. Teď mají děti rodiče ve věku 28-36 let a často otec v tomto věku pracuje na své kariéře - a vrací se domů v osm večer. To také není ideální stav. Dítě si na své rodiče zvykne - něco jim vyčítat třeba v duchu, začne až v dospělosti.