Jano, a co když Tvůj syn byl se vším "tak brzy hotov" skutečně právě proto, že je tak "hodný, šikovný a samostatný"? Milá zlatá, jen si hezky hoň triko, když se Ti syn vychoval vpodstatě sám. Víš, ono Tvůj problém je v tom, že jestli jsi měla štěstí na šikovné dítě, tak máš pocit, jak skvěle ses mateřské role zhostila, a přitom to ani zdaleka nemusí být Tvoje zásluha. Ne, nečerti se, věřím, že ses mu věnovala. Ale věz, že je mezi námi spousta matek, které se dítěti věnují patrně se stejným nasazením, ale jejich děti prostě NEJSOU tak nadané a dovednosti všeho druhu se tudíž hůře učí. Ačkoliv jsem na svého syna mluvila hodně, zpívala mu, četla, stejně se rozmluvil až po třetím roce věku. Plen se zbavil těsně před třetími narozeninami. Proč? Těžko se dohadovat. Ale rozhodně to není tím, že bych nasávala jak Dán, vykecávala se s kámoškama anebo se mu jiným způsobem "málo" věnovala. Každopádně jsem od svého syna věty typu "já sám" začala slýchat až v posledním roce (bude mu osm), a to i přesto, že jsme se vždy snažili ho pozitivně motivovat, vysvětlovat, proč by měl něco umět, chválit, když se mu něco povedlo (samozřejmě až na pohnuté chvíle, kdy nám už začaly téci nervy).
Věřím, že jsou líné ženské, které jsou s dětmi doma, ale vlastně se jim nevěnují, v lepším případě stále dokola gruntují (s potomkem zavřeným v jeho pokoji) a v horším případě se nachmelovávají s přítelkyněmi. Ale nevymluvíš mi, že je spousta i těch, jejichž děti jsou určitě ve věku tří let méně šikovné než Tvůj potomek, přestože se jim věnují, jak nejlépe dovedou. Taky dneska závidím švagruše, jejíž dcerunka nadšeně papá cokoliv kdykoliv a s chutí, zatímco moje robě dává od narození nepokrytě najevo, že teda VŠECHNO jíst ROZHODNĚ nebude (a rodiče stavte se třeba na hlavu).
Tož tak. Chce to dívat se kolem sebe a nevidět jen to, co se Ti hodí.
M.
Předchozí