Přidat názor k článku Rodičovský příspěvek

Danielo, taky bych od syna nešla ve dvou letech do práce, ani kdyby byl sebešikovnější. Ale to je věc, kterou nejspíš lidi typu Jany nepochopí. Mně by taky šlo už i jen o ten vztah mezi potomkem a mnou. Jasně že by se babička postarala. Ale co já? Babička tu jednou nebude, a co já si budu vyříkávat s dítětem, které vlastně skoro neznám? Sama na svou kůži pociťuju, jak moc je potřeba, aby na sebe lidi měli čas, a nejen na to rychle udělat úkoly, navařit večeři a umýt nádobí, ale třeba jen na... přitulení... snění a povídání... zahrání si společný hry... rozebrání něčeho, co se stalo ve škole... (Samozřejmě už jsem trochu jinde, syn chodí do školy, takže teď už vlastně JE dost velkou část dne mimo domov - je to o něčem jiném než u zvažování, zda být s dítětem na MD nebo ho dát do jeslí (či kamkoliv jinam).)
Netroufnu si odsoudit ženu, která nechá potomka laskavé péči kamarádky, chůvy či babičky, a jde raději do práce (Janino zaměstnání zcela určitě není na zkrácený úvazek, má-li z něj takový příjem, že jen daně činí 15 tisíc). Manžel k něčemu takovému podotýká, že nebýt lidí, kteří mají na prvním místě práci a pak až rodinu, tak by tu nebyly žádné nemocnice, vlády, zaměstnavatelé, vynálezci... Takže i to je asi potřeba. Na druhou stranu tito jmenovaní by zase neměli zavrhovat nás, kteří dáme přednost tomu být s dítětem co nejvíc, protože to zas má taky své přednosti - třeba zvětšení pravděpodobnosti dobrého vztahu mezi rodičem a dítětem, možnost vychytat problémy dítěte a řešit je, víc dítě znát a mít tudíž větší možnost mu pomáhat, když tu pomoc potřebuje...
M.