Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Na stará kolena

Ivo, já Ti trochu zamotám hlavičku, můžu? Já jsem měla dítě v čerstvých pětadvaceti - a byla jsem poměrně úzkostná matka a relativně neflexibilní, jako by mi (podle Tebe) bylo nějakých padesát. Přesto si myslím, že ze syna může (nebo samozřejmě nemusí) vyrůst spokojený člověk, kterému třeba až zas tak nebude vadit, že s ním rodiče netrajdali na lyžích a nebrouzdali kdejakej oceán. Na druhou stranu moji švárovci jsou ještě starší než já a manžel a s dětmi sportují, lyžují, plavou, jezdí k moři, spějí na chatě na opuštěný louce... Přitom jemu je "už" přes čtyřicet a jí osmatřicet.
Na druhou stranu je zajímavé, že jsi takový argument přinesla v tématu o starších otcích. A, holky, napadlo Vás někdy, že i právě takové generační rozdíly, zkostnatělost, nepružnost myšlení, mohou být pro mnohé mámy důvodem, proč jsou se svými dětmi raději doma (do tří, čtyř let) než by je daly na vychování prarodičům??? Například mně je jasné, že můj syn, kdyby ho vychovávala moje matka, by byl chudák. On to nemá snadný; ale moje máti by mu ještě přidala. Teda především proto, že je velice zkostnatělá, netolerantní, autoritativní, všechno ví nejlíp... Ve své výchově by zcela jistě používala i podpásové prostředky jako zesměšňování a vydírání... Raději na MD s minimem peněz než to chouďátko nebohý vystavit jejímu vlivu...
M.