Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Na stará kolena

JO a nevím, proč všichni pokládají rovnítko mezi aktivní, mladý rodič=sport, adrenalin, zážitky, akce. Mým rodičům bylo 22 a taky jsem to s nima nezažila, přesto mohu hodnotit svoje dětství jako lepší, než sestry, o kterých jsem psala předtím. Je to o tom, že nám byli nějak blíž, dovedli se do nás vcítit, ségrám už naprosto nerozumí, jako by spoustu věcí za tu dobu zapomněli, nebo se na ně dívají s ironií a nevážností, které říkají "odstup z titulu zkušeností" -ale to v tu chvíli ten puberťák nepotřebuje slyšet. Taky chtějí mít svůj klid, takže je obtěžuje víc věcí, od nás jim vadily jen naše návštěvy, od sester jim vadí i hlasitá hudba, určité oblečení, časopisy, pískání počítače... A taky je to o tom, že naši už tak nějak "nestíhají dobu" - jsou zahlceni informacemi, kterým nerozumí, už se tak rychle neučí nové věci, jako dřív; taky používají na hodnocení současnosti měřítka a hodnoty, co se naučili a zažili si v úplně jiných společenských poměrech a vzhledem k tomu, kolik jim je, už se asi nenaučí posuzovat hodnoty jinak. TAky vnímají a snášejí ohrožení z vnějšího světa (různé ty drogy a podvodníky a zloděje) a sociální nejistotu úplně jinak, než když jim bylo o těch 15 let míň. A pozoruju na nich, že tyhle projevy se hrozně rychle objevily a zvýraznily snad během pěti let kolem padesátky, i když bych to do nich nikdy neřekla. A taky jak se jim blíží padesátka, tak začínají vyskakovat nejrůznější zdravotní obtíže
Rozumím tomu, že když je manželství věkově nerovné, že mladší partner ovlivňuje staršího a naopak, jakoby se sobě snaží názorově přiblížit, ale když je rozdíl i víc jak generaci, je otázka, nakolik je to možné.
Už jen teoretizuju na zadané téma :-)