Přidat názor k článku Rodičovský příspěvek

Mirko,
taky ctím vzdělání, ale nesmí se stát zdrojem stresu, který by narušoval rozvoj ostatních osobních vlastností dítěte. Dcera je ve třetí třídě a jsem hodně překvapená, jak vážně berou školu někteří rodiče jejích spolužáků - denně se s dětmi učí, pořád běhají do školy za učitelkami něco řešit. Samozřejmě budou chtít všichni na osmiletá gymnázia. Přitom vím o pár dětech, které se z přestupu na osmileté gymnázium zhroutily a začaly jim starosti naprosto neúměrné jejich věku. Největší problém byl, že z jedničkářů byli najednou trojkaři, čtyřkaři a nebyli schopni se s tím smířit.Rozhodně netoužím dceru od deseti let stresovat, jsem ráda, že je v pohodě. Většina lidí se mě ale snaží přesvědčit, že osmiletý gympl je nejlepší start na VŠ. Tak nevím.
Kolem sebe mám spoustu vysokoškoláků, kteří prolezli s odřenýma ušima a dneska jsou zklamaní - nikdo o ně nestojí a práci středoškoláka nechtějí vzít. I když jim nakonec nic jiného nezbyde.
Takže i když ctím vzdělání, budu radši, když z dcery bude šikovná kadeřnice s vlastní živností než neúspěšná vysokoškolačka. Kamarádka vystudovala s odřenýma ušima medicínu a pak se bála nastoupit do praxe, že nic neumí. Nakonec ji "kolečko" neminulo, ale byl to pro ni hrozný stres a teď dělá v podstatě úřednici, protože medicínou se fakt živit nemůže. Ale hlavně, že je MUDr.