Sečteno a podtrženo:
Nemám nic proti RP jako takovým, přece jenom, když se maminka chce starat o maličké dítě - což je žádoucí - tak rodině na dost dlouhou dobu odpadne jeden příjem, a každá koruna navíc je dobrá.
Ale udivuje mě a štve, kolik lidí vidí jen to, že jim někdo slíbil víc peněz, a absolutně je nezajímají další souvislosti, mimo jiné kde na to stát vezme, a místo toho hlasitě křičí, že to mělo být už včera a jaká se jim děje křivda, protože to je přece POVINNOST státu zajistit, aby se měli dobře. Neuvědomují si, že i to, co máme, je luxus, že je luxus moct zůstat s dítětem tři roky doma - a luxusem nemyslím nic negativního enbo zbytečného, prostě jen to, že si můžu dovolit něco v podstatě velice pozitivního, ale zároveň velmi drahého.
Obdivuji a respektuji volbu maminek, které se rozhodnou zůstat s dětmi ty tři roky doma, i těch, které jdou pracovat. Beru, když si někdo řekne - chci být s dítětem doma, protože to považuji za vynikající investici, pravděpodobně nejlepší, kterou ve svém životě udělám. Ale každá investice něco stojí, toho jsem si vědoma a nebudu žehrat na to, že to není tak docela zadarmo.
Ale neustálé ukřivděné nářky a odůvodňování, proč já vlastně nic nemůžu a jak svět neustále právě mně hází klacky pod nohy... to tedy fakt nemusím.
Asi se to spoustě lidí nebude líbit, ale já jsem byla vychovaná v tom, že v první řadě si člověk musí pomoct sám, a fňukání mladých a zdravých lidí, jaké jsou chudinky, považuji za nedůstojné.
Předchozí