Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Na stará kolena

Každý máme právo zařídit si svůj život podle svého.Neodsuzujte proto prosím jiné za to,co sami nemůžete posoudit,protože to nežijete!Je mi 32,můj manžel je o 26 let starší než já.Coby dvacítka jsem "neklofla" zazobaného starce ani celebritu,jen jsme oba zjistili, že spolu chceme žít bez ohledu na věk, protože si rozumíme a máme se rádi.Pro někoho je to vzhledem k věkovému rozdílu asi málo, pro jiného je to třeba nedostižná životní touha.Podotýkám, že jsem vyrostla ve spořádané a fungující rodině,která nám po překonání počáteční nedůvěry dnes drží palce.Žijeme spolu šťastný a spokojený život již 12 let,nejsme žádní boháči,ale nestrádáme,máme co potřebujeme.Loni se nám po dlouhé snaze napodruhé podařilo vytoužené miminko(zdůrazňuji,že problém byl u mě,nikoli ve věku partnera!)Manžel miluje mě, naší dceru,maximálně se nám věnuje.Má 2 dospělé děti z předchozího manželství,výborně si spolu rozumíme.Co víc si přát?To že na svůj věk nevypadá,lyžujeme,bruslíme,jezdíme na kolech...atd.je podružné,uvědomuji si že to nemusí být zítra pravda a proto jsem vděčná za každý den,kdy tomu tak je,za celých těch 12 let společně prožitého života.Kolik mých vrstevnic se za tu dobu rozvedlo!Nikdo přece nevíme,kolika let se dožijeme a v jakém fyzickém a duševním stavu to bude.Vždyť i mladí rodiče často neplní svou roli,mohou nečekaně zemřít,jsou tu děti týrané a zanedbané...Co je potom lepší???