Přidat názor k článku Do poslední kapky mléka aneb Kdo nekojí s námi, kojí proti nám!

Jo, v tom to asi bude, "je nutne sve aktivity prizpusobit, ne se jich vzdat", mozna ze se programove nekojici maminky boji prave toho, ze by se musely absolutne vseho pekneho vzdat, ... nebo se proste neumeji prizpusobit :o)
Ja myslim, ze to prizpusobeni je oboustranne, ja se prizpusobim decku a prestanu se starat jen o sebe, no a ono se mnou holt bude muset sdilet cast mych aktivit (prizpusobi se mne).
Kdyz jsem se narodila, byla moje maminka jeste hodne mlada, takze na medicinu sla uz s dvouletou slecnou, ktera ji doprovazela skoro vsude (v pitevne jsem nebyla :o)), jezdila s ni na vodu atd. Mam pocit ze moje detstvi bylo uzasne, skvele, zavidenihodne. Na druhou stranu si se mnou v jednom kuse neco kreslila, cetla, prolezli jsme v Dejvicich vsechna hriste ... (ucila se vecer, kdyz jsem sla spat - dodnes ji vidim, jak chodila se skripty kolem moji postylky, az me uchodila ke spanku). Pro ni to muselo byt dost tvrde a vyzadovalo to strasne moc vule a sebezapreni, ale myslim, ze nas to obe dost obohatilo.
Ani ja nejsem otrokem svych deti, bereme je vsude s sebou a, byt je to pochopitelne s nimi narocnejsi: pleny, cestovni postylky, 10x tolik obleceni..., nikdy jsme nemeli pocit, ze nam tu akci nejak kazi a ze bylo lepsi nechat je doma.