Přidat názor k článku Rodičovský příspěvek

Libiku,

moje řeč. Nedere mě, že platy poslanců jsou vysoké, poslanec by měl mít slušný plat. Dere mě, že tam za ně nesedí kvalitní lidi odvádějící kvalitní práci, ale partička jánabráchů, kteří často nejsou schopni ani jezdit autem za střízliva.

Když to tady čtu, skoro mám chuť taky vyrazit na Václavák, ale ne za to, aby byl rodičák nejmíň 15 tisíc a zejtra bylo pozdě. Ale za to, abychom se místo líbivýho rozdělování prachů, který jdou stejně beztoho zas jen z naší kapsy, mohli spolehnout na to, že když se budeme sami snažit, stát nám ovoce naší práce neukradne, a když se o to pokusí někdo jinej, dostane od toho státu přes prsty. Za to, abychom nemuseli řvát o zvýšení důchodů, ale mohli si k základu od státu, na který si platíme už teď, připlácet u fondů, u kterých bychom ale měli mnohem větší pravděpodobnost, že nezkrachujou, až to pro nás bude za pár desítek let aktuální, a nám nezbudou jen oči pro pláč. Za to, že se sviňárny, zvláště ty ve velkém, nebudou zametat pod koberec a hajzlíci se za odměnu nebudou vykopávat výš, popřípadě nebudou v tropických rájích sepisovat a u nás vydávat knížky, ale půjdou pěkně bručet. Za to, že pokud stát usoudí, že nutně potřebuje něco, co patří mně, za mnou půjde a slušně se mě zeptá, zda mu to prodám a za kolik, a když mu řeknu, že prodávat nebudu, nesešije horkou jehlou zákon o vyvlastnění, aby mi to pak mohl prachsprostě ukradnout. A takových věcí by ještě bylo, jéje.

Ne že bych ty prachy nepotřebovala, máme malá děcka a každá koruna se hodí. Ale právě kvůli těm děckám je přece třeba trochu přemýšlet a nenechat si ucpat pusu pár korunama, který navíc stejně nejspíš nedostanem.