Přidat názor k článku Otcovské fejetony: Na stará kolena

Ahoj,

naprosto souhlasím s Alenou a Kristýnou. Můj životní příběh je velice podobný. Teď je mi 32 let, manžel je starší o 17 let (příští září bude slavit padesátku), no a co? Budeme slavit 9. výročí svatby, synek (jeho první dítě) má 5 a půl let, chceme ještě jedno dítě. To, že bude manželovi přes padesát - to je vedlejší. Důležité je, že je to naprosto spolehlivý, zodpovědný a prostě fajn táta. Prostě to, co je teď. Díky němu jsem "přežila" horké těžké chvilky s čerstvým miminkem (utahaná, ubrečená máma :-)), manžel okamžitě malého koupal, přebaloval, vstával atd.

S vrstevníky jsem si málokdy měla co říci, asi to "ten nahoře" vytušil a postavil mi v mých jednadvaceti do cesty současného manžela. Mně asi vyhovovalo, že už to byl tenkrát hotový chlap, a ne kluk, který se potřebuje ještě někde "najít" nebo "zařadit", případně "vybít".

K rozdílu věkovému je u nás přidružen ještě rozdíl vzdělanostní - manžel je vyučený elektrikář, já jsem vysokoškolačka (seznámili jsme se za začátku mého čtrťáku), ale ustáli jsme to, a nelituju jediné chvilky strávené s ním.

Každý vztah je potřeba posuzovat individuálně. Moje nejlepší kamarádka se nedávno rozvedla s manželem o rok mladším, byli teprve třetí rok svoji (bez dětí), takže těžko říci, kolitiletý rozdíl je zapotřebí k dobrému vztahu. Vše je naprosto v nás...

Irena