Přidat názor k článku Do poslední kapky mléka aneb Kdo nekojí s námi, kojí proti nám!

Milá Monty a všechny ostatní,
přečetla jsem si všechny příspěvky a myslím, že každý má svůj názor a za tím ať si stojí. Já sama mám tříměsíční holčičku a s kojením jsme skončily po měsíci trápení nás obou. Malá po porodu měla žloutenku a pít nechtěla. Pořád spala. Ubírala na váze a doktorky nás pořád děsily, že ubývá a ubývá. Po návratu z porodnice jsem kojila 10 minut – malá usnula – budila jsem, nebylo to nic platné. Za půl hodiny se vzbudila hlady – opět kojení – buzení atd.atd. Po kontrolním vážení v porodnici nám nařídily dokrm. Opět kojení – buzení – dokrm, který plivala. Prostě hrůza. Celé noci jsme nespaly. Nicméně jsem jí dokázala natolik vykrmit, že začala pěkně přibírat. Jenže jsem začala být na pokraji svých sil. Ztratila jsem chuť k jídlu, nevěděla co je postel a následkem toho se mi přestávalo tvořit mléko. Bylo mi líto, aby malá skončila jen s flaškou, tak jsem koupila odsávačku a začala odsávat, abych ho neztratila úplně. Stále jsem ji přikládala, ale ona si vždy jen cucla a nic, tak jsem jí začala dávat odstříkané jen z lahvičky a ona začala pít jako divá. Ze začátku jsem odstříkala cca 2 dávky a zbytek Nutrilon, ale postupem času jsem se dopracovala na celkem slušnou „dojnici“ a Nutrilon dávám jen vyjímečně, když má větší hlad. Jde nám to tak dobře. Z mého neduživého uplakaného miminka je pěkný a spokojený cvalík. Uznávám, že jsem měla mít větší trpělivost, ale moje psychika v šestinedělí byla proti. Musím se také přiznat k tomu, že ještě před porodem mi pomyšlení na kojení bylo takřka odporné. Četla jsem o ženách, které nedokážou kojit z psychických důvodů a měla jsem pocit, že jsem jednou z nich. Proto jsem četla všemožnou literaturu a články o kojení a po přečtení výhod kojení na stránkách LL jsem získal dojem, že nekojené dítě, pokud do roka nezemře na nějakou šílenou infekci na kterou díky nekojení nemá protilátky, dozajista bude neinteligentní, stále nemocné ( v podstatě bude bydlet v nemocnici), mne bude nenávidět, protože si neutvoříme správný vztah, bude obézní, bezzubé a slepé. Nepomáhala mi ani moje tchýně, která ač sama nekojila ani jedno dítě, mi celé těhotenství dávala najevo, že když nebudu kojit, jsem méněcenná a sobecká matka. Po každém setkání s ní jsem měla depresi a můj odpor ke kojení se zvětšoval. Jenže po porodu, když jsem měla toho svého mrňouska v ruce jsem změnila názor. Naneštěstí se to však vyvinulo tak jak jsem psala na začátku.
Psaly jste zde i o tom, že se bojíte, že mateřská láska nebude ihned. Taky mi pár dní trvalo než to přišlo, ale teď je to nádhera a své dítě miluji víc než kohokoli jiného. A to jsem se na ní celé těhotenství moc těšila, k bříšku jsem mluvila a hladila ho. Asi to zpoždění způsobil velmi těžký a komplikovaný porod. Nevadí mi trávit s ní všechen čas. Chci si užít každou minutu, protože se to už nikdy nevrátí. Stýská se mi po tom malém uzlíčku, který jsme si přinesli z porodnice, je to teď velký tříměsíční divoch a její úsměv mi to vynahradí.
Ještě k hubnutí. Na začátku těhotenství jsem následkem nevolností a zvracení zhubla 7Kg a pak od konce pátého měsíce do porodu 8Kg nabrala. Z porodnice jsem šla o těch 8Kg lehčí a to si teď +- 1Kg snažím udržet. Je to těžké, tchýně nelibě nese, že nechci jíst dorty a koláče, ale já si radši dám jablko nebo salát.
Na závěr bych dodala, že ať se rozhodnete kojit nebo nekojit z jakéhokoli důvodu a i když si občas vyrazíte bez miminka, neznamená to, že jste špatná matka pokud své dítě milujete a budete mu dávat vše co potřebuje. Spokojená, zdravá a láskyplná matka je to nejdůležitější. Znám jednu, která nakojí a pak dítě ponechá svému osudu a věnuje se radši svým kamarádkám, protože s miminkem je „nuda“.
Monty, 8 měsíců je úžasné a já doufám, že s mlíčkem taky vydržím tak dlouho.
Všem ostatním držím palce do budoucna.
Ps: za případné hrubky se omlouvám. V jedné ruce držím svého drobka a druhou se snažím psát:-)))