Přidat názor k článku Jak jsem se nervově zhroutila

Bellano, já si taky říkala, že je potřeba ten pevný a jasný režim a že se to srovná - brzy. Jenže ono to není tak jednoduché. Pevný a jasný režim se samozřejmě dal nastavit, ale ony si ho v podstatě děti nastavily samy. Takže přes den to docela šlo vydržet. Smířila jsem se s tím, že mé děti jednoduše nemají potřebu spánku takovou, o jaké se v publikacích psalo. Já to sice nechápala, ale je to tak. Děti se musely samozřejmě vyspat - v noci. Jenže jejich představa nočního času byla jiná než moje. Byly schopné usnout v 8 hodin večer a dokonce se tvářily, že chápou, že to je noc, jenže za 2 hoďky byly vyspalé a pak byl čas her. Noční čas pro ně nastal až kolem jedné až druhé hodiny ranní. Nebylo síly je toho návyku zbavit. Je fakt, že vzhledem k tomu, že jsem ještě při MD pracovala /v noci, když děti usnuly, přes den to nebylo možné/, tak se má potřeba spánku snížila na 4 hodiny denně a já po čase vypadala jako chodící mrtvola v důsledku nedostatku spánku. Sedativa jsem pro děti nechtěla a pomohla mi homeopatka, která dětem nasadila nějaké pilule prý pro lepší naladění jejich organizmu. Ale to bylo až ve 2 letech. A pak se stal zázrak - moje děti usínaly kolem 22. hodiny. A už jim to vydrželo.