Přidat názor k článku Jak jsem se nervově zhroutila

Bell, upřímě mě potěšilo, že něco podobného nezažívám jen já. Mám 2 měsíční holčičku a je to jako bych četla o ní. S jedním malým rozdílem, stále nevyžaduje moje prso. Dudlík? Ten vydrží v pusince pouze přimáčknutý palcem, jí stačí nošení na rukou a chůze. Hlavně být přes rameno a vidět co se kde děje, to je její fylozofie. Momentálně zkouším vak(nechci vypadat jak Rambo), ale stále musím odbíhat, prostě chození je chození.
Spaní? Postýlku vyzkoušela párkrát, ale spíš omylem. Jinak řev, řev a to několikahodinový. Koupání? Mám pocit, že si myslí, že jí chci utopit a ne umýt. A kočárek? Čím větší nerovnosti, tím lepší.
Někdy mám pocit, že to už nezvládnu. Ale zvládnu! Jeden bezzubí úsměv mojí holčičky a vše je zapomeuto.