Přidat názor k článku Jak jsem se nervově zhroutila

Milá Bellano,
moje holčička vyváděla a vyvádí přesně stejně (pediatrička to vyřešila tak, že ji dodnes prohlíží v mé náruči, a je většinou klid). S tím rozdílem, že kojení bylo jako podle příručky Laktační ligy(jediná věc, o které jsem nepochybovala i přes neustálé vyhrožování, že své dítě trápím hlady, a proto řve). Dodnes se cpe přímo ukázkově, otevře pusinku, i když drží jídlo někdo jiný a jí. Pokud jí to jídlo do pusinky nedá, tak je hned řev. Řve prostě pořád. Kamarádka, co měla stejně uřvaného klučinu, tak při jejím prvním poslechu uznale prohodila, že od těch holčiček ten řev zní nějak pronikavěji (od té doby vždy když ji slyší pochvalně pokývá hlavou: To je ultrazvuk). Pobavila si mě svým článkem v naprosto pravou chvíli, zrovna jsem si začala připouštět, že asi vážně někde dělám chybu, neboť moje beruška dnes řičí přímo hororově. Nerada si hraje sama, někdo jí musí stále asistovat, a být opravdu vynalézavý, protože jakoukoliv zábavu ona nebere, a já jsem dnes obvzlášť špatný šáša. Někdo jiný než máma nebo táta to mají ještě o to těžší, že se k ní nesmějí příliš blízko přiblížit, nebo se jí dokonce dotýkat. To mohou jen obvzlášť krásní a sympatičtí lidé nebo vyvolené malé děti. Sama si doleze pouze pro zábavu nejvyšší kvality - co nejrozbitnější a nejdražší věc, jinak je lenoch. Kdykoliv není něco podle jejích představ, tak to dá hlasitě a rázně najevo, a míní se uřvat, dokud nebude po jejím, nebo není její pozornost odvedená jinam. Držím palce, ať osobnost dcerky příliš neutlačuje a nerozebírá tu Tvou:-).