Autorka v článku píše: Někdy jsem se bezradně dívala na svou sytou, přebalenou, dostatečně oblečenou a v pohodlí uloženou, ale přesto bez sebe vzteky rudou a hystericky kvílící holčičku, a ronila jsem slzy jako želva. Bylo mi jí líto, že trpí něčím, čemu já nerozumím.
Myslím si, že trpí tím, že si vše vykřičí, vydupe, vyřve. Holčička spí jen za rychlé jízdy v kočáru? A co by dělala, kdyby nejela rychle v kočáru rok? Nespala by? Spala by. Je klidná, pouze když je přisátá k prsu a v okamžiku, kdy se dotkne postýlky, začne řvát? A co by neřvala, když si lautr všechno vykřičí a matka se od ní nehne ani na krok?
Předchozí