Přidat názor k článku Jak jsem se nervově zhroutila

Ahoj Bellano, útěchou ti jistě je, že nejsi sama v téhle situaci - dle už přede mnou napsaných příspěvků:-) Takže se jen přidám k té většině, která to podobné zažila také.
I já jsem měla ten týden v porodnice báječné miminko, které jen bumbalo a spinkalo. Všem jsem vyprávěla, jak je skvělá a hodná, že vůbec nepláče......a pak jsme příjeli z porodnice domů a začalo rodeo. Něco jako u tebe. Asi po třech měsících, co jsem jí odmítala dát dudlík (kvůli kojení:-)) jsme ho začli dávat, nejdříve ho nechtěla a teď v téměř dvou letech se ho nemůžeme vůbec zbavit:-(( U dětské doktorky to bylo némlich to samé až na to, že jak jsem byla rozrušená z ječící Nely, tak jsem hned všechno zapoměla a pak jí zpětně volala do ordinace, jakže to vlastně bylo? Teď, v jejích téměř dvou letech, je relativně pohodové batole, s tou inteligencí možná na tom něco bude, protože všichni říkají, že na svůj věk hezky mluví a pálí jí to:-) atp. Řvací záchvaty mívá ale dodnes, no ty záchvaty jsou spíš vztekací:-)
I ještě dnes mívám chvílí pocit, co jsem zanedbala, co udělala špatně a prostě ty podzimní nálady, které ty jistě dokonalé znáš.
Jedno pozitivum ježdění v kočárku a běhání kolem malé mělo: vrátila jsem se na původní váhu a i pár kilo za ní:-)