Přidat názor k článku Naše živé stříbro se srdcem ze zlata

Mila Katerino,

mam takovy pocit, jako bys psala
o mem synovi, jen to jmeno jaksi
nesouhlasi... I muj syn je pekne sidlo, bylo obdobi, kdy jsem
do montrealske detske nemocnice
jezdila skoro kazdy mesic. Ve ctyrech letech si vyrazil ctyri
horni zuby (visely jen na vlasku),
a tak jsem ho rychle nalozila do auta a ujizdela na pohotovost.
Pan doktor si jen nasadil gumove rukavice a za strasneho place
zuby zatlacil zpatky... Kupodivu
se vsechno po par tydnech upravilo
(vcetne napuchle pusy), jen jeden
zoubek zustal cerny.Jednalo
se o mlecne zoubky, tak vsichni
s panem doktorem doufame, ze ty
druhe budou v poradku. Ale zase
netrvalo dlouho a syn si pred vecernim
koupanim neodpustil poskakovani,
uklouzl a rozbil si hlavu o schod
do vany. Tentokrate jsem do nemocnice na pohotovost nemusela,
pani doktorka zijici v nasi ctvrti
ochotne otevrela ordinaci a hlavu
mu zasila (4 stehy). A zase netrvalo dlouho, hrali jsme doma
lode a syn si tu malou cast ze hry
nacpal do nosu a ja ji nemohla
vyndat... Byl vecer, a tak nezbylo
nez vyrazit opet do centra do detske nemocnice, aby se neudusil.
Ach jo, casto jsem si rikala,
jak je to vubec mozne, ze mam tak aktivni dite. Ted uz chodi do prvni tridy, je porad stejne neposedny, ale sikovny a ve skole
mezi detmi oblibeny. Chodime na plavani, aby se vyradil, hodne to
pomaha. A vloni zacal i zavodit jako nejmladsi ve skupine. Doufam,
ze se s vekem zklidni kapku vic...
Nakonec jsem rada, ze jsem si zdejsi
pohotovost jeste nemusela prohlednout...ale nechci to zakriknout.