Přidat názor k článku Jak jsem se nervově zhroutila

Abyste si holky a vy všichni, co jste si přečetli Bellanin příspěvek nemysleli, že něco přikrášlila, a že snad ŽÁDNÉ miminko neřve, když je nakrmené, přebalené, dostatečně oblečené a ještě navíc má kulturní program počínaje zpěvem "Jožina z bažin" a konče havajskými tanci /to ta obnažená prsa.... hula hula :o)))/, tak vás můžu všechny ubezpečit, že to tak skutečně bylo.
Má dcera Anička je o tři týdny mladší než Agátka a pevně doufám, že z holek budou kamarádky jako z maminek... Já se po těch všech stescích, co mi Bell psala styděla psát¨: "no jo, Anička spí od kojení ke kojení... tři hodiny, kojení v noci? no, vzbudí se, maximálně tak 2x a ještě vyjímečně. spí? no jasně že v postýlce"... Je fakt, že i já jsem trochu pochybovala. Říkala jsem si: tosnad není možný, že pláče pernamentně a vzteká se jakbysmet... ovšem do doby, než jsme s Ančí přijely holky navštívit. Zatímco Anulínka předpisově ležela v sedačce zkoumajíc Belliny kočky, Agátka řvala. Vzala jsem jí do náručí /a skončila taky u nácviku tance/ - řvala. Neřvala jen tehdy, kdy si ji Bell vzala k prsu, to pospávala, vesele si spokojeně prděla :o)) Když jsme šly s kočárky na špacír, Andu po pár metrech usnula a spala další skoro tři hodiny. Agátka se uřvala ke spánku a do hodinky byla čiloučká s námi nahoře :o))). Každopádně je to krásný, zdravý miminko a má milující rodiče, takže si myslím, že tento v lidském životě velmi krátký úsek nahradí svým rodičům stonásobně svými úsměvy, prvními krůčky, slovy... pak prvním tetováním, druhým tetováním... /néé, Gabčo sranda/. Jde jen o to se z toho nezbláznit, protože ty mrňata za to stojí. Pusu Agi. Teta Katka :o)