Ahoj Bellano,
tak to jsem moc ráda, že jsem si tím neprošla jen já sama. U nás to bylo jak píšeš, akorát s kočárek jsem nemusela tak pádit :-) Všechno se zlomilo ve 4 měsících a teď mám doma andílka. Teď jsem se tvému článku smála, ale přes 3 měsíci bych u toho asi řvala a ronila slzy. Já jsem se totiž nehroutila ale zhroutila. Prostě jsem vypla, koukala bez jakékoliv reakce na Honzíka. Když mě manžel viděl, řekl mi: lehni si miláčku,já se o něj postarám, to bude dobrý, hlavně klid. Asi jsem musela vypadat děsně. Beze slova jsem ulehla a do 2 hodin jsem měla 40 horečky, které trvaly 3 dny. Manžel skákal okolo malého (kupodivu u něj malej neřval) a mě dělal zábaly. Prášky nepomohly a doktorka mi pouze oznámila: Jéé další zhroucená. Poslední měsíc Vás tu bylo 6. Tak jsem si řekla že je to asi nějaká invaze :-) Po horečkách, při první Honzíkové scéně, jsem zjistila, že jsem naprosto klidná a v pohodě. Tak mi ty horečky asi úplně zničili nervy :-) od té doby když malej ječí, tak se mu chechtám. On je tak roztomilej :-) Tak já jsem se asi nejenom zhroutila, ale asi i zblánila :-) Hodně síly všem maminkám v šestinedělí a nejen v něm. Pa Jana
Předchozí