Přidat názor k článku Jak jsem se nervově zhroutila

Ahoj Lucko,

děkuji za Tvůj příspěvek, už jsem se bála, že jsem nějakou výjímkou v přístupu k dítěti. Také jsem totiž k dítěti přistupovala stejně nebo dost podobně jako Ty - zavést rituály (koupání, uložení do postýlky, později pohádka nebo příběh) a když neusne, tak nechat v postýlce, aby dítě pochopilo, že je čas na spaní. Synek to velice brzy pochopil, někdy si taky pokřičel, ale přišla jsem, ujistila, že jsem tady, pohladila apod. a nechala být.

Odpolední spánek byl naprosto pravidelný a vždy už chtěl do postýlky sám okolo 12 hodiny, spával až do půl třetí - také nejlépe sám v postýlce.

Také jsem přišla na to (už to některá pisatelka psala), že jemu samotnému se spí a usíná lépe než s námi, že naši přítomnost ani nevyžaduje - my jsme ho opravdu jenom rušili.

Afrikánka