Přidat názor k článku Jak jsem se nervově zhroutila

Hmm, tak jak to čtu..si říkám (a s prominutím se i směju), že mám doma to samé. Můj miláček u kojení chrní, když už si myslím, že je úplně gumová, tak ji teda dám do postýlky, ta jí ale moc vadí (asi je v nějaké špatné geopatogenní zóně :-) ) a začne řvát. Když už to psychicky nevydržím, zkusím ji uchovat. Mám pocit, že moje dcerka se musí vyspat tak, jak chce a ne podle teorií odborníků. No, komu by se líbilo, že ho někdo uprostřed sladkého spánku budí, že? A v noci si ji taky berem do postele. Pro mě je to pohodlnější, ale asi ne moc výchovné. A protože má docela výdrž ve řvaní, radši ji nechám ududat, to jí vyhovouje. Manžel má teorii, že miminko řve, i když potřebuje spát..já si myslím to samé..potřebuje se prostě unavit. Jojo, malé děti, malá starost, velké děti velká starost.