Přidat názor k článku Každé dítě se naučí spát!

Konečně se našel někdo, kdo si nestěžuje a nesnaží se dítě "vystrnadit" od maminky či tatínka v co nejmenším věku!!! A zároveň pěkné zamyšlení, jak se asi takové děcko cítí. Mám 2 děti: synovi bude 5, dceři je něco málo přes 2 a oba spí s námi v ložnici. Syn na palandě, takže má o všem přehled a dcerka na posteli mezi námi - prostě jsme k manželské posteli přistavili ještě jednu velkou postel. Spí v pohodě, občas chce v noci nakojit nebo napít a pak hned zase chrupe. Když tam nejsem, stačí taťkova ruka, které se může chytit. A synovi už stačí třeba jen to, že na něj promluvíme, když se někdy v noci probudí, většinou ani k němu nestihnu dojít, asi ho ukonejší jen můj nebo manželův hlas a pocit, že jsme blízko. Horší je to s usínáním, (nebyli jsme jiní), desetkrát vyčůrat, napít, vysmrkat apod. Syn nakonec usne i když si třeba u malé lampičky čtu, ale dcera je po mně noční pták a je klidně vzhůru do půlnoci. Takže musím hezky zhasnout, lehnout si a dělat, že spím. Nejtěžší je neusnout dřív než děťátka! No aspoň si hezky odpočinu-nebo manžel, podle toho komu se chce uspávat, resp. nechce koukat na telku nebo nemá nic rozečteného.
Takže nenechte se stresovat, uspávejte a spěte či nespěte se svými děťátky tak, jak vám a jim to vyhovuje. dobrou noc Hanka