Já souhlasím s Martinou. Dítě je nepopsané, zvyky do něj vkládají dospělí. Když se dítěti neukáže, že to jde i jinak, spí v postýlce, samo, v pohodě. Navíc si myslím, že mnohem větší trauma pro dítě je, když si zvykne od mala spát s rodiči a teprve pak ho šoupnete do postýlky, nebo rovnou do jiného pokoje.
Když je větší a vezmete si ho na chvíli do své postele, kde se s ním mazlíte nebo si hrajete, ví už, že spát má v postýlce a u mámy je čas na něco jiného.
Navíc si myslím, že vyspaná a pohodová máma je taky důležitá. Pokud má mít dospělý člověk s dítětem partnerský vztah (a ne takové to "ty jsi jenom dítě, tak mlč"), nesmí mít od narození dítěte pocit, že je otrok. A kdybych vstávala s pocitem, že se mimčo zase celou noc budilo, rozhodně bych na jakékoli budování vztahu s dítětem tedy neměla.
Předchozí