Mylite se, u me toho okoli dosahuje velmi mnoho. Zijeme ve spolecnosti druhych a tomu se taky neustale prizpusobujeme (i v rodine). Nechapu tyto exptremisticke a gresivini pozice, muj prispevek byl prece velmi umirneny. Nemluvila jsem o tom, ze by se dite melo nechat zoufale kricet, ani o tom, ze by se melo odlozit do jine mistnosti.
Ale stojim si za tim, ze snazit se mirnym a primerenym zpusobe "naucit dite spat" (urcite to u vsech nejde, ale u nekterych deti ano), neni sobectvi, ale prispiva to ke spokojenosti vsech.
Priznam se k tomu, ze nejsem "superzena" ani "supermatka" a kdyz jsem vycerpana, jsem mene aktivni, nervoznejsi a dite to samozrejme vyciti.
Předchozí