Ja jsem prece predeslala, ze kazde dite je jine. Prave proto neexistuje jedina spravna cesta. U nas se to povedlo jaksi samo. Proto jsem hovorila o stesti. Ale mozna, ze to nebylo uplne tak samo. Mozna k tomu prispelo i to, ze jsem se o to snazila. Jak? Pres den jsem se malemu co nejvice venovala, snazila jsem se uzkostlive dodrzovat pravidelny rezim (cas jidel, cas odpocinku, atd.), hlavne vecer. Myslim, ze deti ritualy miluji, muj syn tedy ano. Kdyz se stalo, ze jsme z nejakeho duvodu vypadli z naseho rezimu, syn hure spal a dokonce se i budil (pak jsem k nemu samozrejme vstavala a chlacholila ho). Dalsi den byl potom nevypaly, nervozni. Muzete a nemusite mi verit, ale snazila jsem se o jeho klidny a dlouhy spanek predevsim kvuli nemu (i kdyz to samozrejme vice vyhovuje i mne). Po klidne noci je to krasny, zdrave vypadajici ruzovolici clovicek, zatimco kdyz se v noci probudi nebo jde pozde spat, druhy den se to na nem hned odrazi.
Předchozí