Naše dítě spalo vždy ve své postýlce, první rok byla vedle nás v ložnici. Spalo celkem dobře, až někdy kolem 6. měsíce byla malá krize, kterou jsme skvěle zvládli pomocí metody, kterou tady neustále někdo nesprávně nazývá vyřvávací. Jedná se o to, že se za dítětem chodí v pravidelných intervalech, s dítětem se popovídá, a potom se položí, jenom se nesmí zvedat. Trvalo to několik dnů, pak byla zase pohoda, dítě spinkalo krásně. Další krize byla teď nedávno (1,5 roku), dítě se probouzelo během noci, a protože jsme byli líní za ním pořád běhat, vzali jsme ho do postele. Dítě sice usnulo, ale další noc najednou totéž a další noc to samé. Zdá se mi, že společné spaní je jen momentální řešení pro rodiče, kteří nechtějí vstávat, a jinak funguje vyloženě kontraproduktivně. Pravděpodobně s tím přestaneme.
Předchozí