Přidat názor k článku Každé dítě se naučí spát!

Mirko,

mám 5ti měísčního chlapečka, který s výjimkou 3 týdnů, kdy usnul ve své postýlce bez problémů, v ní odmítá spát.Byť by byl sebeunavnější, sotva ho do ní položíme, je okamžitě probraný a začne plakat. I já jsem, bohužel, na radu knížek zkoušela "být tvrdá" a "naučit ho spát", byť jen asi 2 večery. Doteď se za to stydím a přiznávám, že nemám ani srdce ani nervy na to, aby ho nechávala plakat tak dlouho, než kapituluje.
Zkoušeli jsme i způsob - uspat u nás a přeložit do postýlky. Většinou se probral okamžitě, nejdéle za půl hodiny a i když jsem ho pak vzala k sobě, trvalo další 2 hodiny, než znovu usnul (normálně usne za 15-30 minut), jak se bál, abych ho znovu "nezradila".
Takže spinká s námi, večer si pocucá a bez problémů usne. Někdy se v noci budí po třech hodinách, někdy častěji. Většinou mu ale stačí malé cucnutí či jen mrknutí, aby měl jistotu, že máma je vedle a hned zase usne. Pořádnou snídani si tak ráno kolem páté, pak nám něco povídá a vstáváme.
Věřím, že jednou sám dospěje k tomu, že bude chít spinkat ve své postýlce. Zpočátku nechtěl spinkat ani v kočárku (ani jedoucím), nyní tam usne ještě než vyjedeme z bytu a bez slziček.
Až do konce třetího měsíce jsme dvakrát denně jezdili na vycházky a dvakrát denně jsem ho nosila v klokance, aby si přes den taky pospinkal, jinak totiž neusnul. Teď používáme klokanku jen když už nic jiného nezabere. Dokáže si už moc pěkně sám hrát, převaluje se na bříško i na záda. Dříve neexistovalo ho někam položit.
Večer si chodím lehnout tak za půl hodinky po mrňouskovi. To že nemám čas na "svoje věci" mi nijak nevadí. Co jiného by totiž pro mě mělo být důležitější než moje dítě? Díky jeho spokojenosti a šťastnému úsměvu dokážu, byť někdy se zaťatými zuby, překonat únavu i méně pohodlí v posteli.
Prostě odmítám dělat věci násilím. Zatím se mi potvrdilo, že to, k čemu člověk dospěje sám, byť pomaleji, je mnohem cennější a trvalejší než věci vynucené.
A vůbec si nepřipadám jako otrok svého dítěte!

Iva