Mám tři děti,každé z nich občas spávalo a to nejmenší ještě občas spává s námi v posteli.Ale jenom vždycky určitou krátkou dobu.Protože si myslím,že všechno to,co děti naučíme odmalinka,považují za normální a za zvyk.Mám kamarádku,která,aby pro dítě udělala to nejlepší (je to první dítě)a byla vzornou matkou,kojí ho dodnes(jsou mu tři roky) a Katuška neusne jinak než s prsem v puse a v mámině posteli.Dodnes se několikrát za noc budí a ujišťuje se,že mámu i prso má po ruce kdy chce.Kamarádka začíná být zoufalá a hledá rady jak to dítě odnaučit.Ale nic nepomáhá,malá prostě brečí a brečí a jinak neusne.Tři roky s manželem nebyla po deváté hodině nikde,jejich sex se omezil na pár minut v obýváku.
Proto i já se přikláním k názoru,který tady někde padl,větším traumatem pro dítě určitě je odvykat ho něčemu,čemu jsme ho sami naučili.
Ale jestli to někomu vyhovuje,ať klidně spí se svým dítětem v posteli jak dlouho chce.Určitě by bylo zajímavé poslechnout si,co na to říkají mužské polovičky.Mně samotnou by udivilo,kdyby to tak dlouho mému manželovi nevadilo.Ať si říká kdo chce co chce,sex v posteli s tím koho milujete,je přece jenom nejlepší v posteli a netrvá jenom pár minut.
Předchozí