Přidat názor k článku Každé dítě se naučí spát!

If, souhlasím s tebou. Mě nejvíc trápí představa těch několika červených, zoufalých dětí uřvaných do spánku, které už nezkouší plakat, protože ví, že na jejich volání nikdo nepřijde...je mi z toho bolavo.
Náš malý přes den - výjimečně - usíná ve své postýlce, většinou je to kočár, u prsa, jak to přijde;, ale při odpoledním usínání někdy kňourá. Vždycky chvilku počkám, pokud zakňourá, přestane, kouká na ruce, protírá oči, znovu kňourne, je to dobrý, hladím ho a většinou usne. Ale když zapláče takovým tím voláním, hned ho beru. Nechci se s někým hádat, jestli dělám dobře. Ale jak už jsem psala, nám malý usíná krásně ve své postýlce, jsme ale u něj a hladíme nebo tam jen jsme. Postýlku má těsně vedle naší, takže na něj můžu v noci sahat a hladit. Budí se jen na kojení nebo vůbec, ale když bude chtít spát s námi, bude spát s námi. Já jsem ho přece "nenaučila" spát, teď spí rád sám (ale ráno od šesti po kojení už spí s námi:)), ale pokud se to změní, přece ho nebudu k něčemu nutit??? Když byl menší, vstávala jsem k němu, nosila, chovala (ano, i kvůli manželovi - ač mě o to nikdy nežádal), teď malý zase spí..uvidíme jak bude, ale je mi líto těch dětí, které rodiče nechají vyřvat, dokud to nevzdají. Nechci domýšlet jak jim je:(