Lidé mají velmi rozdílnou potřebu spánku a podle mě se to projevuje už od úplného dětství. Zřejmě je to zakódované geneticky - kdysi jsem četla , že se to s lidstvem táhne už od pravěku, kde byli výborní spáči - Ti se budili fit, aby mohli bránit a lovit a špatní spáči, které v noci vzbudil kdejaký šramot - ti zas tlupu chránili před nebezpečím. sam a mám velmi lehké spaní a manžel na tom není o nic lépe. proto se asi těžko můžu divit, že náš Martínek se budí velmi snadno a to už od porodnice. Zatímco ostatní mimi spala jak dudci, Marťu vzbudilo každé otevření dveří. A s tím se podle mě nedá nic dělat. Spí s námi v posteli, nasosá se když potřebuje a je fakt, že frekvence i délka sosání se snižuje - takže jistý pokrok tu je. Každý den včetně odpoledního spaní potřebuje tak 11,5h spánku a víc to nenatáhnu za norm. okolností ani náhodou. Když jeden den usne třeba v 8 a vstane v 8, přes den už nespí a jde spát třeba v 10. a žádné dodržování rituálů mi nepomůže, ani kdybych se rozkrájela. Myslím, že maminy, co mají spavé děti tohle nikdy nepochopí. Nicméně snaha o přeučování vlastní potřeby spánku je něco jako snažit se přeučit leváka na praváka. Dneska mě ještě napadl jeden takový tradovaný zvyk - "co je na talíři to se sní" a "od jídla se neodchází". podle mě je to taky blbost - děti si potřebu jídla mají regulovat samy (vyjma tedy dětí , kde je nějaká patologie), aspoň se v dospělosti nenaučí přecpávat. Můj manžel je schopný nechat na talíři jediné sousto s tím, že už má dost. Kéž bych měla tuto stopku taky. Ho v dětství nikdo do jídla zřejmě necpal. ten se má:-)))Chtěl by prý trochu ztloustnout:-))
Předchozí