Přidat názor k článku Každé dítě se naučí spát!

S Hannah naprosto souhlasím.U obou svých dětí jsem nebyla schopná nechat je delší dobu v noci plakat(zkoušela jsem to,u mladšího syna několikrát),právě kvůli citové vazbě.Chápala jsem,že bych se možná dříve vyspala celou noc,ale opuštěné plačící dítě v dětském pokoji mě drásalo ještě vícnež nevyspání.
Jedna z mých nejrannějších vzpomínek je tato:jsem ve své postýlce,držím se za šprušličky,pode mnou je mokré prostěradlo a já se rytmicky kývu,pláču a mechanicky volám mámo,mámo.Rodiče tehdy odešli do divadla a nechali mne s dědečkem,který buď neslyšel,nebo nechtěl slyšet.Mohly mi být tak tři roky,možná méně.
Zpět k mým dětem:po 10 minutách jsem to vzdala,utěšila je,uspala.Starší se naučil spát v necelých dvou letech,mladšímu to trvalo o něco déle,ale taky to zvládl.Je to jako s jezením,nočníčkem,tkaničkami:znáte nějakého normálního dospělého,který to neumí?