Zastávám názor, že jsem pro své dítě (byl mu právě jeden rok) v KTERÉMKOLI okamžiku k dispozici - tedy ať je jedna hodina odpoledne, nebo jedna hodina v noci. Náš chlapec patří mezi ty děti, které se v noci průměrně dvakrát vzbudí, přičemž spinká okamžitě dál, když mu podám dudlík. Taky mi známí (ti o generaci starší) říkají, že ho rozmazluji, že ho mám nechat být, že bude brečet, ale potom únovanou sám usne atd., a že u jejich dětí to absolutně fungovalo. Tyto metody zásadně odmítám. Vím, že tak jako miliardy jiných, tak i náš chlapeček během krátké doby bude spát celou noc, a že se mi bude po těch "společných" nocích velmi stýskat. Monika
Předchozí