Napsala jsem svůj první příspěvek zcela objektivně s tím, že by třeba někoho mohla zajímat naše zkušenost (sama jsem kdysi byla vděčná, když jsem vypátrala něco, co nám pomohlo). Bez emocí a bez útoků. V záplavě zuřivé kritiky vůči „vyřvávací metodě“.
A hned na mě někdo vystartoval, že „fakt dobrej názor“ a že „co když se dítě dusí“ a že „Co kdyz jste mu tim spis ublizila“, ale hlavně, že „vetsina z nas TO svemu diteti proste neudela...“ A pokud jsem si všimla, Martina se svým názorem (který na nikoho neútočil) to schytala ještě mnohem víc.
Čti pozorněji, než někoho obviníš, že se tváří jako dokonalá matka. A všimni si, kdo tady plive na druhé pocity viny.
Předchozí