Přidat názor k článku Každé dítě se naučí spát!

Markéto,
zkusím můj příspěvek napsat jinak:
Nedokážeme vždycky přesně určit, z jakého důvodu dítě pláče nebo nepláče. Neplakat může proto, že je spokojené, nebo taky proto, že už rezignovalo, nebo proto, že je vyděšené, v šoku atd. Jako PŘÍKLAD jsem uvedla, že v dobách relativně nedávných byly malé děti (novorozenci) operované bez jakékoli anesteze, protože prý tak malé děti necítí bolest, jako důvod se uvádělo, že při operaci NEPLAKALY. Dneska už snad nikdo nepochybuje, že to tak není, že i novorozenci cítí bolest, ale tenkrát to dělali lékaři taky s dobrým úmyslem a taky pevně věřili, že když dítě nepláče, tak je spokojené.
Takže tímhle jsem chtěla vyvrátit argument "když dítě nepláče, je spokojené". Nic víc.
Proti metodě "vyřvání" mám jeden zásadní osobní důvod - moje máma tu metodu praktikovala na mně, protože to tak v té době bylo zvykem. Je hodná, laskavá a děti miluje, ale tenkrát to tak dělali všichni a doporučovali to i dětští lékaři.
A já si dodnes pamatuju nejen tu první (šílenou) noc, kdy jsem brečela, ale i několik dalších, kdy jsem ležela potmě v postýlce, koukala do stropu, připadala si úplně opuštěná a šílená strachy, ale NEBREČELA jsem - věděla jsem, že by to bylo zbytečné. Ale že bych byla spokojená...