Přidat názor k článku Jak jsem přežila šestinedělí

Zuzko, "Vždyť je přece pěkný, že si můžu vzít miminko ráno do postele a ještě si s ním poležet..." no to si piš, že by to bylo pěkný. To ovšem nesmíš mít dítě, který se budí v pět hodin pláčem a brečí v kuse třeba půl hodiny, než se Ti ho podaří trošku uklidnit (což ovšem neznamená, že si pak můžeš zase lehnout).

A pak jsou ještě méně běžné situace jako u nás, že dítě krátce po porodu onemocní a kvůli kašli se dusí a modrá co půl hodiny ve dne v noci, takže i kdybych náhou neusínala ve stoje, vedle zdraví dítěte bych na nějakou depilaci stejně neměla myšlenky a od partnera jsem očekávala stoprocentní podporu, i když jsem byla neupravená a jemu jsem se zrovna vůbec nevěnovala. No, neopustil mě a navíc se o děti od narození umí starat stejně jako já.