Přidat názor k článku Každé dítě se naučí spát!

Když se mi narodilo první dítě, byla jsem alergická na neustálé poznámky svých rodičů, jak mě ve 14 dnech po narození "prostě nechali řvát, až jsem to vzdala" - a už jsem se nedivila, proč jsem citově deprivovaná : ) Malá miminka opravdu na něco takového nejsou stavěná. ALe noční "šichta" by pro rodiče opravdu neměla trvat donekonečna. Mám tři děti - 8 let, 5 let a 9 měsíců. Všechny jsem ňunala a kojila, spaly s námi v posteli... ale až do času. Ve chvíli, kdy (u těch starších dvou) nastala chvíle, kdy jsem byla vyčerpaná, podrážděná a sotva pletla nohama, byl prostě čas na změnu, i kdyby to znamenalo vydržet pár večerů/nocí s pláčem. Naučily se pak spát, když jsem je dala do postele (v pravidelný čas a s příslušným rituálem, a to jak v noci tak ve dne (dokud ještě spaly). Budí se sice občas - ale to jen, když se jim něco špatného zdá nebo potřebují na záchod. Mám výhodu v tom, že je neslyším a tak se stará manžel : ) Také k nim samozřejmě vstáváme, jsou-li nemocné apod. Ale to vše jsou vyjímky a ne každonoční záležitost.
Děti si v každém případě zaslouží odpočatou matku, která se vyspala bez neustálého přerušování, a ne vyšťavenou trosku. Náš nejmladší miláček se právě blíží k tomuto bodu :) takže mě původní článek o spaní povzbudil, že nejsem krkavčí matka, ale na normální člověk, který má své hranice toho, co vydrží. Nechci dopadnout jako rodiče, které popisuje má oblíbená psycholožka Prekopová ve své knize Malý tyran :)není hnic divného na tom, vytvořit dětem řád - v tom se jim mnohem lépe funguje a žije, dává jim jistotu a mnohem lépe si odpočinou. A řád a hranice by měli určovat rodiče, nikoliv děti...