Ráda,bych reagoval,když tady čtu vaše názory.
Je pravda,že každé dítě je jiné,a že i jedno dítě,může mít několik období,kdy je ve své postýlce spokojené usíná samo a rychle,a pak přijde období,kdy vyžaduje přítomnost matky na každém kroku.Znám to ze sví zkušennosti.
Můj syn usínal do půl roku jako ukázkové miminko ve své postýlce,a prospal téměř celou noc,bez probuzení,pominuli sem tam podání dudlíku.
Ale během týdne se vše otočilo. Malý je schopen být i 5x za noc vzhůru,postaví se v postýlce,a dožaduje se přendání k nám do postele,jak je u nás,natulí se a spí v klidu dál.také jsem se snažila nechat ho vybrečet,aby se naučil spát ve své postýlce.Po nějaké době jsem rezignovala.Nestálo mi za to být co půl hodinu vzhůru a přesvědčovat ho.
Netvrdím,že společné spaní je ideální,jsou dny kdy je to fajn,a jsou dny kdy je to hrůz,ale tak už to s dětičkami chodí.
Myslím,že každé dítě je jiné a má jinou potřebu kontaktu s rodiči i lásky,a ať je to jak chce,stejně všechny vyrostou a budou dospělí,tak proč si jich neužít jak to jde.
Předchozí