Přidat názor k článku Každé dítě se naučí spát!

Taky jsem zmiňovaný článek četla, strávili jsme s manželem spoustu času hledáním způsobu jak se aspon trochu vyspat.
V půl roce se naše malá budila v noci po dvou hodinách, což lze v tomto věku už považovat spíš za zlozvyk. Začali jsme dávat kaše - nefungovaly ani tak samotné jako spíš to, že my jsme věděli že dítě nemá hlad a chce spíš pochovat než nakrmit. Metodu kontrolovaného pláče jsme zaváděli ne najednou na celou noc, ale každou noc zhruba týden jsme malou nechali první probuzení vyřvat a další už jsme krmili. Musím říct, že kdyby mě do toho manžel netlačil a nedržel mě, tak jsem ji tam nezvládla nechat.
Ale zvládli jsme to, je fakt, že každý další den byl lepší a dostali jsme se z dvouhodinového intervalu na krmení ve čtyři ráno, v šest a vstávat. Což už mi vyhovovalo, mít odkojené z obou stran a celkem rozumně se i vyspat.
To vstávání po dvou hodinách byla fakt už schíza.
Buzení v noci jsme se ale nevyhnuli - každé zuby, v devátém měsíci separační úzkost, no bylo toho ještě spoustu. Už jsem ale v noci nekojila, abychom se zase nedostali do toho kolotoče, samotné vstávání a chování mi stačilo.
Hodně zlé bylo období, kdy si malá stoupala v postýlce a ještě nestála jistě.
Čekalo nás uspávání postupem: stojím u postýlky, malá řve, že spát nebude, stoupe si, tak jsem ji vždycky položila, snažila jsem se ji udržet vleže, ona řvala jak na lesy a já jsem čekala až usne a já ji budu moct pustit.
Taky dost drsná metoda, ale pokud dokážete vydržet ten pláč, je to podle mě o mnoho lepší než tam to dítě nechat samotné. Ono si zvykne, že pláč není k ničemu a příště usne dřív.
No, ted to vypadá, že se nám všechno dařilo, ale je fakt, že jsme se několikrát povolili ve vyjímečných situacích a pak se horko těžko vraceli k lepšímu, uspávali jsme kolem dvaceti minut, no žádná slast...
Kdy to začalo opravdu se spaním fungovat bylo ve 13 měsících a kupodivu úplně samo. Táta malou položil do postýlky a ona okamžitě usnula.
Nutno dodat, že já jsem ji dál uspávala vesele dvacet minut až půl hodiny. Tak holt chodil nějaký čas uspávat jen tatínek, když si začla vymýšlet tak jsme ji nechali "vyřvat" a chodili jí říkat že opravdu má spát
a teď už to funguje.
Dám malou do postýlky, pohladím a odejdu z pokoje. To odejdu je velmi důležité, protože jakmile je tam kdokoliv s ní, ona dojde k názoru že se ještě bude blbnout a nespí. Zatímco když je tam sama, tak pochopila, že nic jiného než spaní jí nezbývá, chvíli si povídá s medvídkem a usne.
Ale asi to opravdu nejde dřív než po 1. roce, kdy už dítě je schopné pochopit co smí a co ne.
Každopádně vám všem přeju, aby vám děti spaly, a jsem sama zvědavá jak budem učit spát naše druhé dítě.