Přidat názor k článku Přirozený porod 3: Po porodu

Dobrý den. Hned na úvod sdělím, že jsem připravena na kritiku, která se snese na moji hlavu, po shlédnutí probíhající diskuze.
Předpokládám, že se do ní zapojili matky, které otěhotněli přirozenou cestou, celé těhotenství proběhlo bez komplikací. Nám se povedlo otěhotnět až po umělém oplodnění, což pro psychiku není nic moc. Čekali jsme dvojčata. Těhotenství probíhalo be z komplikací do 27. týdne. Pak jsem se začala otvírat a musela jsem nastoupit do nemocnice na riziko. Už v tuhle chvíli jsem si mohla vybrat nemocnici, kde budu ležet a rodit, protože nepřipadalo vůbec v úvahu, že se do porodu dostanu domu. Bylofajn, že celou tuhle sytuaci mi vysvěztlil můj gynekolog, který mne seznámil i s tím, co mne v prvních dnech v nemocnici čeká. Nekoukala jsem na to to, jak se kde rodí, ale jáká je kde neonatologická péče. Ta je jediná v Českých Budějovicích, takže volba byla snadná. Mohla jsem rozhodovat mezi Českým Krumlovem, tam mi nikdo nedoporučil, a Prachaticemi, kde je porodnice na vysoké úrovni.Jenže já měla předpoklad předčasného porodu, takže odvoz dětí hned po porodu do Budějovic a já bych čekala, až se za nimi dostau. Každá matka si řekne, že tato varianta je nehořší.
Už na riziku se můj postoj k lékařím změnil. Nebyl problém nám cokoliv vysvětlit a to několikrát a trpělivě. Za další to byli lékaři, o kterých jsme věděl, že nás jednou porodí. Rodila jsem poprvé, takže jsem nevěděla do čeho jdu. Ani bych nevěděla jak sestavit porodní plán. Náš ošetřující doktor s námi několikrát diskutoval na téma porodu, četli jsme časopisy a odborné knihy, takže dotazů jsme měli dost. Ptali jsme se ho na podrobnosti a on nám v klidu a v pohodě vysvětlil možné následky pro dítě.
Díky lékům jsem porodila až po ukončeném 35. týdnu. Za což jsem byla ráda, protože děti měli šanci trochu vyrůst a vyvinout se. Ani mi nevadilo, že jim hned po nástupu naindikovali přes mě injekce na nafouknutí plic, aby měli větší šanci nato, že budou sami dýchat.
Porod byl vyvolán protože si plod B přilehával pupeční šňůru a docházelo k poklesu srdečních ozev. Vůbec mi nevadilo, že bylo do porodu lékařsky zasahováno, že jsem byla nastřižena a že byli posíleny kontrakce. Měla jsem strach o děti. Z tohoto pohledu si nejsem jista zda bych chtěla rodit doma. V nemocnici, jsembyla v klidu, že pokud klesnou ozvy moc dolů, je dítě do pěti minut venku císařem. Asi bych nedokázala riskovat doma porod s vědomím, že komplikace mohou nastat vždycky. Nevím, jak by se daní rodiče vyrovnali s tím, že by se dítě uškrtilo na pupeční šňůře nebo kdyby mělo poškození mozku po přidušení. Nevím, do jaké míry byly rozhodnuti odmítat zasahovat do porodu či provedení císařského řezu.´
Po porodu byli děti převezeny na novorozeneckou JIPKU, takže jsem je viděla až druhý den po porodu. Museli být umístěny v inkubátorech, kvůli nízké porodní váze, jiné léky a ani přístroje nepotřebovali.Asi pět hodin po porodu přišla sestřička z JIPKY a odstříkala si pro ně mléko, takhle to bylo celý den, kdy se narodili. Chodili si každé tři hodiny odstříkávat mléko(pondělí- den porodu). V úterý děti byli sami na neu, já jim každé tři hodiny nosila odtříkané mléko. Směla jsem si je pochovat a pomazlit se s nimi. Středa přesun za dětmi na neo. Dostala jsem je na pokoj v inkubátorech a začala jsem je kojit a starat se o ně jako na šestinedělí se starají mamky o děti. Chci jen říci, že sestřičky byli straně ochotní a velice nám pomáhali. Nebyl problém aby u mne strávila hodinu tím, že mi pomáhala přikládat děti k prsu a učila mne správně kojit.
Jen na závěr odcházeli jsme domu po čtrnácti dnech, kdy měl kluk 2 260 a holčička 1 910.
Přestože jsem nebyla s dětmi hned po pordu, tak nepozoruji, že by je to nějak stresovalo.
Můj závěr, pokud bych měla ještě někdy rodit, půjdu opět do porodnice. Bude to pro můj klid.
Držím palce všem, kteří mají dost odvahy a chuti rodit doma či ambulantně. Přeji jim štěstí při jednání s doktory a úřady. A aby se setkali s lidmi jež budou respektovat jejich přání, na které máme všichni nárok. POdle mne každá matka cití, co je pro ni a pro její dítě nejlepší, a hlavně ví, co jí vyhovuje a kde se cítí dobře.
Nakonec jim chci popřát zdravého chlapečka.