Přidat názor k článku Po jedenácti porodech mám o jedenáct kilo víc

Ahoj. Jsem z rodiny se sedmi dětmi. Vyrůstali jsme v nevědomém štěstí. Rodiče z nás vychovali hodné lidi ale žádné osobnosti. Snahu zviditelnit se jsme v pozdějším věru řešili excesy. Až na výjimky nejsme schopni se orientovat v součstném světě. Při tomto počtu nezbylo, než naše zájmy směřovat do podobné oblasti. Otec - farář - rozhodl, že to bue umění a zvláště bohulibá hudba. Ano, bratr zpívá v opeře ale já, která se chtěla věnovat matematice jsem měla smůlu. Tak jsem alespoň vystudovala architekturu ale ostatní sourozenci jsou v horších situacích. Většina sester nedokáže samostatně uvažovat, vdali se a rozvedli, nechali se ošidit. Myslí si, že jediným údělem je rodit děti. Nemají vlastní zájmy, snad ani vlastní názory. Když rodiče vypráví známým o našich šťasných letech mládí, všichni závidí. Ano, je to tak krásné, když dcery pomáhají s domácností a cítí zodpovědnost za své sourozence. A je to lepší než být hýčkán jako jediné dítě a chráněn od rivality. Ale svým dětem se pokusím dopřát luxus zlatého středu nesobecky voleného rozumem. Neuspokojím jen Boha a sama sebe početnou rodinou ale dát svým dětem možnost růst, žít a rozvíjet se.