Přidat názor k článku Po jedenácti porodech mám o jedenáct kilo víc

Sylvo, pockej, jakto ze jsi nenapsala proti pocetnym rodinam ani tuk? Ja jsem mela pocit, ze stale do kola tvoje prispevky byly strukturovane na dve casti. V prvni casti jsi psala o duvodech sve aversi ke katolicke cirkvi (s kterymi jsem polemizovala pokud se mi zdaly nespravedlive, prilis vseobecne nebo naivni, ne zebych s Vatikanem ve vsem ztotoznovala, to zdaleka ne:-))). V druhe casti stale do kola opakovala jsi, ze nechapes, jak takova rodina by mohla fungovat bez ujmy pro jeji cleny. Vis, ja nevim co je absolutnim kriteriem dobreho fungovani rodiny. Souhlasila bych, ze nikdo v rodine by nemel byt ohrozen na psychickym a fyzickym zdravi. Ale dalsi kriteria? Emancipace matky, pokud ta emancipovana byt nechce? Rychly odchod do kina ci k rybniku? Toho je schopna i skolka, pokud starsi deti pomahaji mensim. Vzdelani deti a pozornost k jejich individualnim zajmum? To bezpochyby, ale hodne zalezi na tom, jak organizacne a komunikacne schopni jsou rodice, na jejich puvodnim kulturnim kapitalu. Moje babicka pochazela s 8 deti, byla to vlastne ne katolicka ale nabozensky smisena rodina. Vsichni deti ukoncili university, a to v dobe, kdy to stipkama neprselo! Zeby moje babicka nejak postradala individualitu, nebo neco ve svem dectvi litovala, nikdy nemela jsem pocit. Naopak!
Za co bojuji? To jsem ti snad vysvetlila v predchozim prispevku. Za takovou normalni toleranci. Jsem feministka, ale ne zebych odepirala nekomu jeho plnou svobodu ztotoznovat se s jakymkoliv nabozenyskym postojem, nebo dokonce sekularizovanym materstvim. Nic proti otazkam k tem, kteri zrejme chteji diskuovat...