Přidat názor k článku Po jedenácti porodech mám o jedenáct kilo víc

Psychouši, já si početla (v rámci možností, Rodinka opravdu neskutečně blbne...) a o spekulacích vím. Chtěla jsem jen říci (tudíž připouštím, že jsem se špatně vyjádřila), že mi nepřišlo, že by z pisatelova článku čišela plamenná víra, což nevylučuje to, že je skutečně katolík, jako že je, jak uvádějí jiné pisatelky. A také že článek nevyzněl tak, že jedenáct dětí je výsledkem důsledného odmítání jakékoli formy antikoncepce, ale jakéhosi svobodného rozhodnutí. Že prostě těch jedenáct dětí chtěli, nezávisle na tom, jakého vyznání jsou (možná, že jsem jen naivní a ona rodina je skutečně nezodpovědná...). U nás je rodina, která má deset dětí protože je chtěli a nikoli kvůli nějakému omezování vírou. Netvrdím, že jedenáct dětí je můj životní sen, že sdílím nadšení některých pisatelek, jaké je to senzační a že je to pro všechny zúčastněné to pravé ořechové (zvláště, když jsou ty děti dost krátce po sobě...), ale štvou mně – konkrétně jsem reagovala na článek jisté Evy – obraty typu „neřízené plození dětí“ a naprosté odmítání myšlenky, že by se nějaká ženská mohla realizovat v domácnosti u plotny a být v pohodě. Sama za sebe říkám, že jenom tam bych se určitě realizovat nechtěla, ale i u té „plotny“ má člověk určité možnosti získat určité rozhledy. Pokud tedy chce... Taky je dost smutné kino tvé konstatování, že „v dnešní době je jedenáct dětí problematická věc“. Pokud kápneš na špatného partnera, pokud tě vyhodí z práce a nemůžeš sehnat jinou, pokud v dítěti vidíš jen omezování své osoby, tak je i jedno dítě problematická věc. A věř, že též se mi protiví „neřízené plození“ z náboženských důvodů.