Tak já se teda přiznám, že na mě ten rozhovor s katolického deníku zapůsobil...Nereagovala jsem na článek z toho důvodu, že jsem si prostě tyto lidi někam zařadila, říkala jsemsi, že je to jejich volba a jejich věc a že by nejspíš stejně ani nic jiného dělat nemohli a neuměli....A teď tady sedím a v duchu se jim pokorně omlouvám...
Nechtěla bych řešit, jestli to ta rodina zvládá nebo nezvládá, ty věci, co se tady objevují-starší dítě křičí na mladší, máma vynervovaná a přetažená atd....se totiž objevují často i u nás a to mám jen dvě děti...
Jedenáct dětí bych mít nechtěla, tu rodinu neznám, ale z rozhovoru pro mě vyplynulo:
-rodiče jsou inteligentní lidí, kteří jsou schopni najít své uplatnění i jinde než v rozmnožování a vybírání sociálních poplatků...
-o děti se starají, dokonce se s nimi baví, což často přestávají dělat i rodiče s daleko menším počtem dětí, prostě se tam veškerý život scvrkne na vykonávání rutinních povinností...
nemyslím si nutně, že by v tomto případě jejich děti musely trpět v dospělosti pocitem "zkaženého dětství", ty jejich zážitky budou prostě jiné...
-máma má chuť se ještě po těch letech dřiny s dětma seberealizovat...
No zkrátka, když nic jiného, mně to teď po ránu dodalo energie, mám zánět žaludku, jedno dítě mi kvičí za zády,druhé mi nenosí ze školy oblečení, máme dluhy a spoustu starostí, ale nějak mi tohle všechno teď jako celke vybledlo, poradíme si s tím...Chtěla bych o té rodině vědět víc, přesto zatím...smekám....
Předchozí