Doporučil bych mu zamyslet se nad tím, co to vlastně je seberealizace, v čem spočívá, co je v životě podstatné a jestli má cenu pro kariéru, která jednou skončí, obětovat nový lidský život. Řekl bych mu o své zkušenosti, že nám se nejen nezbořil svět, když jsme se nerealizovali podle svých představ, ale že je teď pro nás svět nádherný, plný krásných věcí a nových cest a možností, které bychom při budování kariéry „jen podle svého“ asi nepoznali.
No, zase by poznali něco jiného, to je čistě záležitost úhlu pohledu. Myslím, že by bylo hloupé tvrdit, že ten, kdo žije jen pro děti a rodinu žije líp než ten, kdo dělá kariéru a vice versa.
Že se svět nezboří, když se člověk nerealizuje podle svých představ je taky pravda. Ona se totiž podle svých představ nerealizuje většina lidí. Jde spíš o ten bod, kdy dostanu tu možnost. Jestli ji vzdám nebo ne. Je otázka, čím by se pan Nágl stal, kdyby v určitém životním období tu nabídku a angažmá v NY dostal.
Litovat něčeho, co se mohlo stát s pravděpodobností 1:10000 je legrace, ale když je ta šance řekněme 1:1, je to úplně o něčem jiném.
Ale to už je úvaha dost vzálená původnímu tématu diskuse. :o)
Předchozí