Přidat názor k článku Po jedenácti porodech mám o jedenáct kilo víc

Neobdivuji.

Vim, ze jen uzivit 11 deti neni takovy problem, pokud je jen zivite a nejakou tu zeleninu si vypestujete na zahrade (mate dost rukou). Mate prispevky od statu. Obleceni a hracky mohou dedit jedno po druhem (to jedenacte uz bude chudacek pekny otrhanek); na krouzky a kursy nezbude - nase prababicky je take nemely a nechybelo jim to; na konicky stejne nebudou mit misto ani klid; cestovat mohou za praci, az budou velke; skola v prirode je zbytecna a lyzarsky kurs hloupy luxus; dramatickych zazitku maji v tak velke rodine dost a dost. Usetri za benzin, protoze by se stejne do zadneho auta nevesly. Skoly nepotrebuji, devcata se stejne budou starat o rodinu a kluku je min, na vyuceni snad penize budou.
Mozna se i dnes da zit takovym zpusobem zivota a mozna to detem nebude jednou vadit, ale zda se mi praktictejsi pripravovat deti na zivot v 21. stoleti nez v 19.

Obdivuhodne to rozhodne neni.
Jednak takova rodina nemuze mit zadnou rezervu financi ani sil, a spolehat se na to, ze "dobri lide pomuzou", mi nepripada moc moralni. Jiste, spolehame na to kazdy, ale kazdy se snazi, aby pomahat nemuseli, jde o miru (ne)zavislosti rodiny; to me od otce trochu zarazi.

Za druhe 11 deti neni normalni rodina. Rodice se nemuzou kazdemu diteti venovat individualne, ani se nemuzou naucit, co ktere z nich potrebuje. Matka mozna ano, pokud je dokonala, ale co otec? Predpokladam, ze chodi do prace, spocitejte si sami, kolik casu by mu zabralo, kdyby se mel kazdemu diteti zvlast venovat denne jen dvacet minut? Mnoho otcu dvou deti to nedela, ale ti svedomiti se snazi; on nemuze, i kdyby chtel. To uz neni rodina, to je kolektivni vychova, i kdyz je to kolektiv prirozeny.
I ti "bohati a uspesni lide na zapade", kteri maji vice deti, jich mivaji jen tolik, o kolik se zvladnou osobne postarat - 4,5, maximalne 6 a s rozumnymi rozestupy.
(Magora Woody Allena nepocitam.)

Co mi prijde ale jako naprosta zhuverilost, je mit deti v rocnich intervalech. Kdyby je meli "rozstrkane" behem 20 let, jak tady nekdo psal, to by snad jeste slo, ale takhle je to silene. Vsechna negativa jsou jeste vyraznejsi. Prirozeny rozestup mezi detmi je 2,5-3 roky - dva roky kojeni (pri chude vyzive by melo fungovat antikoncepcne) a pak nove tehotenstvi - vsimnete si take, v jakem veku zacinaji deti touzit po sourozenci.
Ja vim, ze maji zakazano pouzivat antikoncepci, ale kdyz je ta pani tak extremne plodna, mela by dostat nejakou vyjimku aspon na rok po porodu. Nebo pouzivat aspon neplodne dny. Nebo nesoulozit, kdyz uz se katolici tvari, ze sexualni abstinence je pro cloveka prijatelna forma antikoncepce.

Nezavidim.

Otec je, soude dle clanku, spokojeny.
Nevime ale, zda je i matka spokojena, zda to bylo jeji prani, jeji sen, jeji predstava o zivote, nebo jestli to bere jen jako udel, ktery ji pripadl a ktery dokaze zvladat. Verim, ze existuji zeny, ktere netouzi po profesnim zivote a naopak se touzi venovat rodine, ale rodine tak hypertofovane? Nemuze stihat delat s detmi to, co by kazda maminka s detmi delat chtela.

Nezavidim ani detem. Nechtela bych vyrustat v tak velke a jiste i hlucne rodine. Nemit na nic klid. Muset si vsechno hlidat. Jako dite jsem casto zavidela jedinackum. Jako dospela jsem rada odesla z rodiny do sveho - domacnost s peti lidmi na me byla prilis prelidnena, i kdyz jsme se vsichni meli radi, dobre jsme spolu vychazeli a mista jsme meli dost. Staci, aby se mezi temi 11 detmi nahodou narodilo jedno jedine nesmele, tiche, samotarske nebo jen introvertni a bude trpet. A jeste mu mozna bude predhazovano, jak je na tom dobre, ze ma tolik bratricku a sestricek a nikdo nebude chapat, ze mu to nevyhovuje, kdyz ostatni jsou tak spokojeni. A temperament je vrozeny, tim ze se narodi do rodiny, ktera je rada tesne pospolu a nema velke naroky na soukromi, ze nestane takovym.