Přidat názor k článku Po jedenácti porodech mám o jedenáct kilo víc

No, ja bych tu vychovu ve stylu pripravy na zivot v 19. stoleti nevidela tak jednoznacne negativni.

Sice je mozne, ze deti budou vychovou v tak absurdni rodine handicapovane, alespon nektere.
Daleko pravdepodobnejsi je vsak moznost, ze jim tento zpusob zivota bude natolik vlastni, ze v nem budou pokracovat, vicemene uzavreni v subkulture sobe podobnych.
Maji deti dost na to, aby mohli po 20 letech udelat nejaky rozbor toho, kolik deti dopadlo kterym z techto dvou zpusobu. Lekari casto delaji statisticke zavery na zaklade tak malych skupin.
Kdyz zjisti, ze osm potomku je stastnych ve velke rodine a tri jsou nestastni, ze nemeli ty moznosti, co ostatni, budou mit pocit, ze to stalo za to?

Ale pak je jeste treti, temna varianta. Muze nastat nejaka katastrofa, zhroutit se ekosystem, zhroutit se ekonomika, muzou sem vtrhnout hladovi chudaci z Afriky a Asie, muzou prijit muslimove a zavrit ne-muslimy do lagru,... A pak mohou byt ve vyhode ti, kteri umeji zit v primitivnich podminkach, kteri toho moc necekaji a kteri se dokazou s kazdym dohodnout a zit na zaklade neformalnich korupcne - protekcnich pravidel.

Vystredni zpusoby chovani udrzuji ve spolecnosti diverzitu zivotnich strategii a tim ji cini odolnejsi vuci vykyvum podminek prostredi, podobne jako nevhodne varianty genu pretrvavajici v genomu zvysuji diverzitu zivotnich pochodu druhu a tim mu opet pomahaji prezit menici se podminky.
Berte tohle chovani jako gen pro srpkovitou anemii, ktery sveho nositele znevyhodnuje, dokud se neocitne v prostredi s velkym vyskytem malarie.